Parizek | Prostě obyčejné psaní

Ták smutním, ode dneška jsem na pár dní bez auta. Vím, že pro někoho naprosto normální věc a nechápe, proč to tady ten zhýčkaný frajer píše, ale můj minibus je to jediné, co mi poslední dobou dělá radost. A to i přes to, že si teď musí projít procedurou přetěsnění hlavy, neb ztráta vody už překročila meze. Při té příležitosti jdou samozřejmě nové rozvody. Z čeho mám radost je fakt, že se mi podařilo sehnat rozvody s delší životností - ty se používají v novějších verzích a ještě k tomu za polovinu ceny rozvodů s intervalem 60tkm. To beru jako skvělou zprávu. Devadesát tisíc km, to mám na 5let klid. Když jsem se při cestě k mechošovi podíval na tachometr, uvědomil jsem si, že za ten rok a kousek, co Shardu mám, jsme spolu najeli přesně 20tisíc km. A to si myslím, že je slušná porce vzhledem k tomu, že auto není firemní a ani dotované z jiné kapsy, než té mojí.

Mám radost, neb se v pátek odpo dostávám z práce už lehce po 16h, paráda, můžem s Niki vyrazit na chatu už dřív.

Jelikož rád cestuji, dokonce už mám i s kým, naprosto mě uchvátil tenhle nápad.

Auto má sloužit nám, né my jemu.  - To je věta nad zlato. Občas si totiž opravdu myslím, že se mnou a Shardou je to naopak :-)

Sotva jsem koupil auto a tak nějak se smiřuji s končícím létem musím chtě nechtě vybrat i pro Sharánka obutí na zimu. Jelikož i letní kola, se kterýma jsem auto přivezl jdou letos pryč, mám aspoň možnost hodit pneu na stávající disky a oddálit tak koupi nových, na které stejně teď nemám.