Mám radost, neb se v pátek odpo dostávám z práce už lehce po 16h, paráda, můžem s Niki vyrazit na chatu už dřív.
Moje radost skončila celkem brzy, už před odbočkou na Černý Most a definitivně na Černém Mostě, snažím se kolonu podjet, naháním nějakou minutku ušetřeného stání a najíždím na dálnici D11 směrem na Hradec. Doprava je tedy hustáá :-) Každou chvíli se levý pruh zpomaluje, často až na nepochopitelných 60kmh a jede auto za autem. Najednou auto přede mnou stojí, bez varovek, prostě najednou parkuje v levém pruhu na dálnici. Wau, hamtám na brzdu a jako jeden z mála hned šahám po varovkách, měl jsem namále... Teda ani ne, neb Fabie za mnou jedoucí nemá moc dobré brzdy a za zběsilého pískání pneu nám to pouští do auta.
Je to tu, mé špatné tušení se prostě a jednoduše stalo. Beru vestu, trojúhelník a opatrně umisťuji ke kraji. Naštěstí pohled na mé auto není vůbec tak hrozný, jak by se z té rány mohlo zdát. Se zřejmě ruským řidičem Fabie se dá rozumně domluvit a sepisujeme formulář.
Nepochopim řidiče ostatních aut, kteří se hnali odstavným pruhem a málem způsobily dalších X nehod. A to nemluvím o frajerovi, který projíždí a ještě na nás řve, že trojúhelník má být 250m za autem. Tak za prvé, má to být metrů 100 a za druhé už za námi stejně byla kolona nejméně několik kilometrů, takže to opravdu nemělo smysl.
Nakonec ani jeden z nás nedopadl nijak hrozně. Jen ty problémy s následným řešením, ani pojišťovna mi nedokáže odpovědět na mail.
