Tak jsem se konečně dočkal. Včera, jak bylo domluveno, jsem měl sraz v Drážďanech s prodejcem "mé vysněné". Ačkoliv jsem měl plán připraven velmi dobře, co se mohlo po* se málem už stalo ve středu. Začlo to ráno, kdy jsem se dozvěděl, že ačkoliv jsem peníze měl totálně a definitivně održet na účet, dostanu až příští týden. No supr, co teď ? Chtělo se mi brečet, přece nemůžu všechno zrušit, už mám zamluvené auto s koulí ( z půjčovny) a dohodlý vozík od známého. Naštěstí mě podržela mamina, které přišlo jakési spoření, tak proč ho hned neutratit :-). Jinak bych musel všechno zrušit. Umocnil to můj přichod do půjčovny, kde mi z ničeho nic řekli, že mi auto nepůjčí, že mi není 26, o čemž se mi do telefonu nezmínili. Nakonec slovo dalo slovo, získal jsem důvěru i auto. Uff, tak fajn, teď honem do práce, večer domu a ráno vstávat v 6.
Den D :
Ačkoliv nejsem vůbc zvyklý vstávat v tuto hodinu, probouzím se dokonce i o hodinu dříve. Důvod je jasný, nemohl jsem dospat :-) Na půl 7 jsem kousek u známého, zapřahujem vozík, balíme kurty a kurtujeme nájezd. Prohodili jsme ještě pár slov a já jedu zpět domů pro svoje holky (maminu a ségru), které chtějí "akčně" nakupovat. Vyrážíme na čas, paráda. Vozík byl lehký a tak docela skákal, no co se dá dělat... nic. Cestou vyhazuji holky v Pirně, přičemž hledání nějakého nákupáku doporučeného od sestřiné kamarádky nám dává opravdu zabrat.
Dorazil jsem na místo, obytná čtvrť na předměstí Drážďan. Moto již čekala venku a já chvíli slintal, než jsem zazvonil. Vylezl celkem mladý, sympatický a pohodový pán, všechno jsme si vysvětlili a já se jal jeho přilby ( svojí jsem samozřejmě zapomněl) abych si moto projel. Nadšenííí, beru, tady jsou peníze :-). Podepsali jsme si smlouvu, on mi pomohl s moto na vozík a vzal značku a šup odhlásit.
Kurtování mě strašilo úplně nejvíc, najednou je to tady a já si poradil jako profík. Po prvních dvou kurtách vepředu ze mě spadla nervozita a já věděl, že to bude v pohodě.
Moto se nejdřív opírala o boční stojan, ale po zajištění kurtů jsem stojan sundal a držela jen pomocí kurtů. Paráda, zkouším s ní třepat, mlátit, nahýbat - drží. Ufff.
Odhlášení bylo celkem rychlé, a tak chvíli po přikurtování je zpět prodejce, dostávám potřebné papíry a vše je ok.
Píšu tedy sms holkám, kde jsou a jak na tom jsou. Obratem jsem dostal sms, že jsou v nějakém diskontu :-) a ulici, abych to mohl hodit do navigace. Z velkých nákupů se stal nákup velmi zajímavý, jelikož zrovna panovaly nějaké akce, a tak jsme zaplnili celý kufr Octavie prášky na praní, které zalevno poskytenem známým.
Vracíme se, mám radost, mám velkou časovou rezervu. Holky vyhazuji doma, hned jedu s moto na STK, kde se mi málem nahrnuly slzy do očí.
"Dyť to nemá homologaci." "Jak nemá, vždyť tady je individuální z Hamburgu". "Ale tu Vám milý pane neuznáme." "Doložte nám homologaci jiného EU státu než ČR."
Asi takhle rychle se rozplynuly moje naděje. Ještě jsem si vyžádal telefon na importéra, který mi následně poradil, ať mi dají výpis z technických údajů a že mi Suzuki motors na to daj za 3500,- razítko a údaje doplní. Tak si říkám budiž, pořád mi to za to stojí. Na STK mě pak ještě ujistili, ať s tímto razítkem za 3500,- zajdu nejdřív na dopravák, jestli mi to pán úředník vůbec uzná. Haha... už se jenom zoufale směju té naší byrokracii. Ještě mě také povzbudili, že na 99,9% se mi ji přihlásit nepovede.
Dnes ráno jsem byl na dopraváku, zeptal se předem úředníka, co k tomu teda sakra potřebuju. Nakonec jsem se dozvěděl, že homologaci ne EU státu, ale přímo Německa, odkud jsem si ji přivezl. Následně jsem tedy napsal mail na dekru, která s homologacemi pomáhá a také přímo na Suzuki motors, jestli ta homologace, kterou mi slibovali, bude ta co potřebuji.
Bohužel se názory na homologace velice různí. Z fór zjišťuji, že někdo taky měl stejný problém jako já, tak zajel na STK "o dům dále" a tam mu ji našli i z databáze bez problému, což jsem doufal, že bude i můj případ.
Ještě že jsem si vzal Německou značku. Houpnul jsem ji na moto a jal se projet....paráda, co na to říct.Po "menší" projížďce jsem na tachometru objevil o 50km víc, no to to letí :-) K dokonalosti akorát chybí ten legálnější pocit :-) Snad se taky dočkám a neabsolvuji tohle všechno nadarmo. Vždyť takovýchhle dovozů je tady mraky, akorát aby se úředníci dobře vyspali.
Nakonec přikládám foto z Ústí, když jsme se ve čtvrtek vraceli po vrácení auta a z Globusu po sekané v housce. Jak jsem to viděl, tasil jsem mobil, byť jsem řídil:-)
Den D :
Ačkoliv nejsem vůbc zvyklý vstávat v tuto hodinu, probouzím se dokonce i o hodinu dříve. Důvod je jasný, nemohl jsem dospat :-) Na půl 7 jsem kousek u známého, zapřahujem vozík, balíme kurty a kurtujeme nájezd. Prohodili jsme ještě pár slov a já jedu zpět domů pro svoje holky (maminu a ségru), které chtějí "akčně" nakupovat. Vyrážíme na čas, paráda. Vozík byl lehký a tak docela skákal, no co se dá dělat... nic. Cestou vyhazuji holky v Pirně, přičemž hledání nějakého nákupáku doporučeného od sestřiné kamarádky nám dává opravdu zabrat.
Dorazil jsem na místo, obytná čtvrť na předměstí Drážďan. Moto již čekala venku a já chvíli slintal, než jsem zazvonil. Vylezl celkem mladý, sympatický a pohodový pán, všechno jsme si vysvětlili a já se jal jeho přilby ( svojí jsem samozřejmě zapomněl) abych si moto projel. Nadšenííí, beru, tady jsou peníze :-). Podepsali jsme si smlouvu, on mi pomohl s moto na vozík a vzal značku a šup odhlásit.
Kurtování mě strašilo úplně nejvíc, najednou je to tady a já si poradil jako profík. Po prvních dvou kurtách vepředu ze mě spadla nervozita a já věděl, že to bude v pohodě.
Moto se nejdřív opírala o boční stojan, ale po zajištění kurtů jsem stojan sundal a držela jen pomocí kurtů. Paráda, zkouším s ní třepat, mlátit, nahýbat - drží. Ufff.
Odhlášení bylo celkem rychlé, a tak chvíli po přikurtování je zpět prodejce, dostávám potřebné papíry a vše je ok.
Píšu tedy sms holkám, kde jsou a jak na tom jsou. Obratem jsem dostal sms, že jsou v nějakém diskontu :-) a ulici, abych to mohl hodit do navigace. Z velkých nákupů se stal nákup velmi zajímavý, jelikož zrovna panovaly nějaké akce, a tak jsme zaplnili celý kufr Octavie prášky na praní, které zalevno poskytenem známým.
Vracíme se, mám radost, mám velkou časovou rezervu. Holky vyhazuji doma, hned jedu s moto na STK, kde se mi málem nahrnuly slzy do očí.
"Dyť to nemá homologaci." "Jak nemá, vždyť tady je individuální z Hamburgu". "Ale tu Vám milý pane neuznáme." "Doložte nám homologaci jiného EU státu než ČR."
Asi takhle rychle se rozplynuly moje naděje. Ještě jsem si vyžádal telefon na importéra, který mi následně poradil, ať mi dají výpis z technických údajů a že mi Suzuki motors na to daj za 3500,- razítko a údaje doplní. Tak si říkám budiž, pořád mi to za to stojí. Na STK mě pak ještě ujistili, ať s tímto razítkem za 3500,- zajdu nejdřív na dopravák, jestli mi to pán úředník vůbec uzná. Haha... už se jenom zoufale směju té naší byrokracii. Ještě mě také povzbudili, že na 99,9% se mi ji přihlásit nepovede.
Dnes ráno jsem byl na dopraváku, zeptal se předem úředníka, co k tomu teda sakra potřebuju. Nakonec jsem se dozvěděl, že homologaci ne EU státu, ale přímo Německa, odkud jsem si ji přivezl. Následně jsem tedy napsal mail na dekru, která s homologacemi pomáhá a také přímo na Suzuki motors, jestli ta homologace, kterou mi slibovali, bude ta co potřebuji.
Bohužel se názory na homologace velice různí. Z fór zjišťuji, že někdo taky měl stejný problém jako já, tak zajel na STK "o dům dále" a tam mu ji našli i z databáze bez problému, což jsem doufal, že bude i můj případ.
Ještě že jsem si vzal Německou značku. Houpnul jsem ji na moto a jal se projet....paráda, co na to říct.Po "menší" projížďce jsem na tachometru objevil o 50km víc, no to to letí :-) K dokonalosti akorát chybí ten legálnější pocit :-) Snad se taky dočkám a neabsolvuji tohle všechno nadarmo. Vždyť takovýchhle dovozů je tady mraky, akorát aby se úředníci dobře vyspali.
Nakonec přikládám foto z Ústí, když jsme se ve čtvrtek vraceli po vrácení auta a z Globusu po sekané v housce. Jak jsem to viděl, tasil jsem mobil, byť jsem řídil:-)