4 dny, 4 státy, 1700km - část druhá

Den druhý - Grossglockner Hochalpenstrasse, Predel, Slovinsko

Pro upřesnění předchozího dne - večer jsme dorazili do kempu, zaparkovali motorky a snědli nějakou housku. Po housce jsme se vydali ochutnat "cizorodý" tekutý chléb. Dopíjíme druhý kousek a začíná kapat. Určitě jen nějaká horská přeháňka, s deštěm jsme přeci počítali dle předpovědi. Po chviličce déšť houstne až skoro lije. Rozhodnem se tedy session ukončit a ještě neumytí se za prudkého deště vrháme do spacáků. Jeden člen dokonce obdivuhodně připoutal celtu k motorce a spal tak...fuf.

Celou noc lilo. Ráno se proubouzím a zároveň s tím i přestává pršet. Hurá, balit stan za tak vydatného deště, namoknout a jezdit v tom celý den by se mi opravdu nechtělo. Děláme čajík, rozkoukáváme se a s dobrým pocitem, že neprší se po mokrých silnicích vydáváme směr parádní panoramata. Vjezdné na placenou silnici stojí pro motorku 18 éček, pro auto 28 é. Není to žádná levná záležitost, ale určitě to stojí za to - nehledě jenom na to, že poctiví rakušáci zametají každou nečistotu naplavenou vodou na silnici, což zejména motorkáři ocení.

K samotným výhledům snad není co dodat. Jako první jsme zamířili na Edelweisspitze, výhled úžasný, ani fotkou se to nedá vyjádřit :-) Cesta nahoru tvořena jakýmisi kočičími hlavami není z nejlepších a nejširších, ale je to kousek a ani Suzi s ní neměla problém, takže supr.

Cestičky a zatáčky už cestou nahoru pomalu usychaly, ale já měl stejně pořád divný pocit pod zadkem. Je to spíše od psychiky, ale jakmile vidím vodu pod kolem, moc nerad klopím :-)

Další zastávka byla vyhlídka Kaiser Franz-Josef Hohe, kde už nám počasí začalo dávat najevo, kdo je pánem hor (a není to motorkář). Zatímco na Edelweisspitze jsme si chválili sluníčko a libovali nad tím, že jsme rádi, že jsme jeli a jak to vyšlo, zde už to bylo horší. Začala se stahovat mračna a také pršet. Nu což, hory jsou nejlepší po ránu a počítali jsme s tím, že se počasí zhorší. Dali jsme si nějaké jídlo, v mém případě nudlová (opravdu čistě jen nudlo-vodová) polévka a kafe a vyrazili dál. Ještě tedy házíme oko na zdejší atrakci - pořádně turisty vypasené sysly :-)

Směr byl jasný - Slovinsko. Už delší dobu mě lákalo a ani při původním plánování jsem netušil, že je to reálné zvládnout. A je ! Kilometrově to není daleko, časově jsme to také zvládli v pohodě. Ale abych nepředbíhal. Cesta dolů po placené Hochalpenstrasse byla v pohodě, zejména z důvodu, že se zdejším silničkám dá věřit a nečeká v nich žádný bordel, který by nás eventuelně mohl poslat k zemi :-). Pokračujem směrem na Villach, před kterým to těsně stáčíme na sedlo Predel ( původně jsme tomu řikali jinak :-)) a ješte před hranicemi se zastavujem u pěkného Lago del Predil.

Ještě kousek před Lagem samozřejmě nechyběla enduro vložka :-) Pavlův TomTom nás zatáhl kamsi mezi lesy, po zpevněné, ovšem o to horší a mokré cestě. Vůbec jsem nevěděl, jestli jsem v Itálii, Rakousku nebo už Slovinsku a ještě k tomu jsme projížděli celkem velký kus po "stažené" blátivé trase a dopadlo to asi takhle :

Naštěstí to Suzi zvládla :-) U Laga nás ještě dojíždí česká dvojka motorkářů, které jsme již potkali na benzínce při mytí motorek (já teda nemyl - aspoň je vidět, že jsem někde byl :-) ) a kteří pokračují dál k moři. Po překročení hranic jsme nuceni zastavit, kvůli probíhájícím pracem na vozovce a zároveň si i všímáme odbočky kamsi, nejspíš směrem výhled a tak se ji rozhodnem prozkoumat. Nakonec se ze silničky široké tak akorát na jedno auto vyklubalo 10km zatáček vybudovaných za jediným účelem - výhled, a to vskutku famózní.

Do kempu dorážíme plni zážitků a opět celkem pozdě - po osmé hodině. Tentokráte jsme sice stihli sprchu, ale zase ne fazole, které jsem s sebou tahal. Důvodem byla pořádná bouřka, která se přihanala opravdu bez servítek a donutila nás přivázat stan k motorkám, jelikož v tak silném větru nám ani 4 ruce na udržení stanu skoro nestačily. Fuf, to teda zas bylo něco. Bouřka byla hrozná, asi do 2 ráno, chvílemi hřmělo tak silně, že se zem třásla. No říkal jsem si, hlavně že bude ráno hezky...a taky bylo :-) Co víc si přát. Ale zbytek zas zítra.

Výřez mapky cesty. Bohužel pro přesnější představu mi nejde vůbec naplánovat trasa mezi Fusch am Grossglockner a Bovec.

View Larger Map