Jak jsem potkal srnku
23. červen 2008 | 23.12 |
Po odpoledni stráveném v Praze na pohovoru, který mi mimochodem vnesl trochu optimismu do života, jsem se asi kolem 18:30 sebral a jel se projet na moto za nějakou tou keškou. Už nebylo takové vedro, sluníčko zapadalo, prostě idylka. Nejdříve jsem jel do Žalhostic zařídit prostory pro naši LANku. Cestou jsem potkal nepochopitelně odstavené (asi jel moc u krajnice a ta ho svedla dolů) auto a u toho samozřejmě švestky. Vydal jsem se do Terezína, na krematorium, kde je jedna zajímavě umístěná keška. Prostředí při plápolajícím sluníčku působí velmi zajímavým dojmem.
Pak jsem pokračoval na Libotenice, kam hned po odbočce za Terezínem vede nově moc hezky udělaná silnička. Je tak pěkná, že jsem jel 150 ani jsem si nevšim :-).
Na místě zajímavý kostelík a ještě zajímavější keška. Dala mi chvíli zabrat, než mi to docvaklo.
Cestou zpátky jsem tak nějak chtěl vyzkoušet, kolik Suzi tady zvládne. Od téhle myšlenky mě okamžitě odprostila malá srnka, která mi asi ve 110km/h za zatáčkou vběhla pod kola. Po mém úpěnlivém brždění a její snaze být rychlejší se nám ani nevím jak podařilo vyhnout. Možná to bylo o centimetr, možná jsem jí krapet vzal, kdo ví. Já vím jen to, že se mi ze 110km/h podařilo dostat na 40km/h už "přijatelných" pro opuštění motocyklu :-/ Takové kraviny, co se mi v těch sotva dvou vteřinách mžikly hlavou se snad ani nedají popsat :-) No a aby toho nebylo málo, o asi 200m dál se mi pod kola snažil vběhnout zajíc. Opět brzda...atd. To už mě natolik dostalo, že jsem zbytek té neuvěřitelně rovné cesty jel max. 50km/h a kolemjdoucí lidé se nestačili divit :-) Nicméně tahle zkušenost mě přinutila v co nejbližší době koupit motokalhoty. Uff, ještě teď to vidím před sebou.
Pak jsem pokračoval na Libotenice, kam hned po odbočce za Terezínem vede nově moc hezky udělaná silnička. Je tak pěkná, že jsem jel 150 ani jsem si nevšim :-).
Na místě zajímavý kostelík a ještě zajímavější keška. Dala mi chvíli zabrat, než mi to docvaklo.
Cestou zpátky jsem tak nějak chtěl vyzkoušet, kolik Suzi tady zvládne. Od téhle myšlenky mě okamžitě odprostila malá srnka, která mi asi ve 110km/h za zatáčkou vběhla pod kola. Po mém úpěnlivém brždění a její snaze být rychlejší se nám ani nevím jak podařilo vyhnout. Možná to bylo o centimetr, možná jsem jí krapet vzal, kdo ví. Já vím jen to, že se mi ze 110km/h podařilo dostat na 40km/h už "přijatelných" pro opuštění motocyklu :-/ Takové kraviny, co se mi v těch sotva dvou vteřinách mžikly hlavou se snad ani nedají popsat :-) No a aby toho nebylo málo, o asi 200m dál se mi pod kola snažil vběhnout zajíc. Opět brzda...atd. To už mě natolik dostalo, že jsem zbytek té neuvěřitelně rovné cesty jel max. 50km/h a kolemjdoucí lidé se nestačili divit :-) Nicméně tahle zkušenost mě přinutila v co nejbližší době koupit motokalhoty. Uff, ještě teď to vidím před sebou.
Komentáře
| RE: Jak jsem potkal srnku | davidhavel | 24. 06. 2008 - 07:27 |