Minidovča 2009

Ano, opět jsem někde byl :-) Pokud si někdo chce myslet, jak si žiju, tak ať, ale já jsem si ke všemu dopomohl sám. Teď mi ještě na mysl vlezla slova mého "milovaného" otce, když mě viděl u Sharana krátce po tom, co jsem si ho dovezl - "Ten si žije nad poměry"... Možná ano, možná ne. Kdo ony poměry určuje ? Nemůžu za to, že běžné poměry jsou někde trochu jinde, přeci každý má tu možnost, já bych také raději pracoval v rodném městě, než trávil denně 3 hodiny v hromadné dopravě, ale jsem holt více cílevědomý. Vůbec nehledě na fakt, že si auto plně financuju sám a to od splátek přes POV až po nutné opravy a samozřejmě PHM. Inu, menší moralizační odočka je za námi, kdo vydržel, budiž mu odměnou mé zážitky, kdo nevydržel, není hoden číst tento text :-)

Všechno vzniklo celkem nevinně. Vrátil jsem se z Motodovolené a celkem nečekaně rychle se mě zmohly choutky někam vyrazit. Do toho jsem chtě nechtě bral na vědomí fakt, že holky (rozuměj ten zbytek rodiny, co je hoden být nazýván Rodinou  ségra a mamina) ještě letos nikde nebyly. Abych jim zafinancoval aspoň větší část dovolené moc dobře nešlo a do Chorvatska je to pro ženské pohlaví za volantem přeci jen štreka...a takhle samotné. Nuže nakonec jsem se začal poflakovat kurzorem po google maps a začal se rýsovat plán. Byl čtvrtek nebo pátek a já se zeptal holek, co mají v plánu od úterý do neděle. Všechno bylo opět trocha narychlo, ale mamina už pak musela do školy, takže to byl poslední možný termín.Abych umocnil dobrodružnost plánu, neřekl jsem jim, kam jedeme. Sbalit si musely všechno, jak plavky, tak teplé oblečení :-)

Je úterý, já mám zařízen home office, abych nemusel do Prahe a ušetřil nějaký čas. Večer ještě asi na 3h zavírám oči a okolo 1:30 středečního rána startuji svůj stříbrný, naftově smradlavý a libě chrochtající kočár. Praha nepřekvapila a i v tento noční znamená určité zdržení, jelikož semafory na objíždkách kolem rozkopané veletržní nikdy nespí :-) Dereme se ven směr dálnice D5 až na Rozvadov. Tam už celkem klasicky stavíme, protahujeme, kupujeme rakouskou dálničku a naposled na určitou dobu tankujeme za české, stejně ale na kartu.

Směrem na Regensburg nás potkává úsměvná záležitost, jelikož ač jsem věděl, kudy jedu, nějakým způsobem jsem věřil navigaci a držel se její trasy. V momentě, kdy se začala ztrácet v poli a přepočítávat jsem zjistil, že cedule s nápisem Regensburg zřejmě, narozdíl od navigace, nelhala.

Komičnost celé situace umocňuje vzpomínka na březnovou cestu na hory. Pavel se totiž zachoval úplně stejně a úplně stejně jel přes vesničku Nabburg, která mi už v paměti zůstane asi napořád, zřejmě ne jen kvůli velmi úzkým průjezdům :-) Dál už cesta ubíhá v poklidu noci a za neskonale komfortní asistence tempomatu. Nad ránem už se dostáváme do blízkosti Salzburgu, kde také houstne doprava a kromě toho cesta po několika hodinách neubíhá tak rychle, jelikož člověk ví, že se bliží k cíli. Od Salzu je to asi 150km do prvního cíle, kempu u Millstatter See. My však ještě míjíme odbočku na Berchtesgaden aneb Hitlerovo sídlo "Orlí Hnízdo". V původním plánu mě to vůbec nenapadlo a bohužel ani navigace mi nepomohla tím, že žádný Berchtesgaden nezná. Bloudit se mi nechtělo a tak prohlašuji tento cíl jako stále otevřený. Co však nemineme, je, opět neplánovaně, odbočka na Bischoffshofen. Když ji vidím já, říkám si, že je mi to nějak povědomé, jakmile ji spatřila ségra, bylo mi jasné proč. Přeci turné 4 můstků ve skocích na lyžích, Bischoffshofen je jedním z oněch 4 míst :-) Jedeme se tedy protáhnout k můstkům. Po protažení pokračujeme už snad jen půl hodinky a sjíždíme z dálnice. "Sjezd" to byl velmi netradiční, neb se sjíždělo levým pruhem. Konečně vidíme vodu, přehezké Millstatter See. Nejdříve si jdeme ale prohlédnout městečko Millstatt a také ulovíme jednu kešuli. A teď už hledáme kemp. Věděl jsem, ve kterém městečku má být, ale neměl jsem přesné souřadnice. Nakonec po shlédnutí asi 2 kempů jsme našli onen původně vyhlídnutý. A že to byl kemp luxusní, to jsem vám ještě neviděl. Sociálky v podobě jakýchsi jeskyní, na toaletách LCD obrazovka s promitáním dokumentů a samočistící prkýnko, sprchy luxus též. Vlastně už při vjezdu na luxus upozorňovala kamera s automatickým rozpoznáním RZ a také čipy, které jsme na ruku dostali za zálohu 5éček. Konečně kotvíme, dáme si pivo a řízek a jdeme omrknout vodu. Musím říct, že mě mile překvapila. Čistá, teplota akurátní, vstup na onen čip na ruce, mooc hezký kačák. Pro mě rozhodně lepší než zprofanované Bodensee, které mě nijak nenadchlo. Usínám, jakmile se natáhnu na deku, máme za sebou 750 převážně nočních km.

Pokračování brzy ;-)