Tak se konečně sešla chuť a trocha času. V práci jsem všechno dohnal už včera, tak se opět můžu flákat :-)
Plánovaný odjezd na hory je 4.h ranní v sobotu 28. února. Lyže do boxu a tašky do kufru nahazujem už v pátek, jelikož 8 lidí s vybavením v jednom autě je dost a tak nevíme, jak dobře se vejdem. Nakonec všechno dobře dopadlo a to i přes to, že já jsem bral snowboard a lyže, Pavel jedny lyže a malý snowboard navíc. To docela koukám, holt 900 litrový box není žádný drobek :-)
Vyrážíme celkem na čas. První úsměvná chvilka přichází po půl hodině, když nejmladší člen výpravy (8 let) prohlásil, kdy už tam budem
Tudy to dál nepůjde, spadla lavina. Kdyby tohle napsali na začátek, bylo by to vcelku srozumitelnější. Inu nedá se nic dělat, musíme zpět na dálnici, jiná cesta není. Ani nevím, jak dlouho jsme stáli, výjimečně popjeli, ale stačilo to. Když jsme pak viděli příčinu...co na to říct. Asi tři auta u příkopu z poloviny zasahující do silnice, těsně za koncem dálnice, takže se těžko objížděla. Tak snad už to pojede dobře. No a ono moc ne. Dojíždíme na hraniční průsmyk Mittenwald. Další dvě laviny nás směřují opět na jedinou možnou cestu. No a aby toho nebylo málo, ta je taky zasypaná, ale prý se dokonce pracuje na jejím zprůjezdnění. Po hodince čekání se kolona rozjíždí. Říkali jsme si, že máme docela smůlu na zdržení, ale když jsme po projetí průsmyku na druhou stranu viděli auta proti nám, bylo jich nám líto. Asi 10ti kilometrová !stojící! kolona. Bylo už pozdní odpoledne, průsmyk se dal projet jen jedním směrem... ti chudáci to do noci neměli šanci projet. My naštěstí jedem a už bez zdržení. Po cestě ještě dáváme jednu rychlokešku :-) Cesta nám trvala přes 16 hodin, oproti obvyklým (což i zpáteční cesta potvrdila) deseti hodinám. Taháme věci do apartmánu a až po 23. hodině usínáme.
První den lyžování není úplně dle představ. Z postelí nás nevytáhlo sluníčko, ale vstáváme s mlhou. No co, snad se to protrhá. A neprotrhalo. Celý týden nás provázelo mhlavé, chvílema i deštivé počasí. Naštěstí alespoň pondělí k nám bylo celkem přívětivé a místy ukázalo i sluníčko, sníh byl fajn, tak jsme se vydračili. Pondělní večer je ve znamení servisu. Pavlovu kolegovi neslouží firemní auto, nachází se u Monte Bondone. Cesta přes 2 hodiny tam a další 2 zpět. Dělám Pavlovi společnost, ve dvou se to lépe táhne... a kroutí. Takové vracáky, jaké jsme kroutili v autě, se jen tak nevidí. Ruce máme jako pletenky, Pavel nahoru já dolu. Mise byla celkem úspěšná, podařilo se nám zdiagnostikovat auto, příčinou byla urvaná kladka z altíku, tudíž byl volný klíňák, nefungovalo dobíjení ani servo. Na radu po telefonu jsme řemen ustřihli, aby neudělal ještě víc neplechy. A udělali jsme dobře, na půl délky byl v půlce prasklý. Následující den pak kolega sjel kopeček "dolů" do Trenta do Škoda servisu a tam vše dali do pořádku.
Ve středu to na lyžích nestojí za moc, tak se sestrou a Kačkou zkoušíme boarda. Je to docela zajímavá činnost a začíná nás to bavit. Člověk by ale neřek, kolik z toho bojí svalů. No a ten zadek. Ve čtvrtek si ho chceme půjčit znova, ale je šílená vánice, sněží, to by nestálo za to. Balíme to a jdeme do chaty. Pátek, poslední den lyžování je k nám přívětivější, dopo zkoušíme lyže, ale odpo zase půjčujeme boarda. Dokonce už děláme zatáčky a tak nás to baví. Takže příští rok zase, už se těšíme...
Nakonec nějaké fotky z FOTOGALERIE