parizek.zanedbava.pise.cz

Uff. Tak konečně nastala chvíle, kdy se sešla trocha času a chuti => konečně se mohu (a rád) podělit o celkem velké množství zážitků, které jsem stihl sotva vstřebat, natož hodit sem.

V pátek jsem pracoval z domova, což je záležitost výsostně příjemná - stihnu si zařídit všechny věci, které nestíhám v týdnu (úřady, pošta, ptákoviny) a ještě k tomu si můžu chviličku dovolit přispat. Pravda, že už od rána to stálo za nic. Nestíhám, spousta věcí a lidí něco chce, do toho dělám každopáteční práci, která se odesíla nejvyššímu vedení každé země. V normální pravocní době to nestíhám, ještě k tomu je venku pěkně, a tak využívám výhody, že můžu dodělat práci později a jedu na kratší "jentakovou" projížďku. Večer dodělávám práci a jdu celkem brzo spát. Ráno mě totiž čeká brzké vstávání - jedu se podívat na Sharana do Německa.

No nebyl bych to já, kdyby se v té kráse něco nevy......nevyto. Klasický scénář, po kterém už snad nevěřím v nějakou spravedlnost. Ačkoli se Sharan u Handlera oh58l jen asi dva dny, už tam nebyl. Inu co se dá dělat, neměl jsem potvrzeno, že tam bude a vsázel jsem jen na svoji rychlou reakci. Nu což, alespoň kupuju sestře její oblíbený drink - Ouzo, které koštuje 5 éček, kdežto u nás zhruba dvojnásobek (ve velkoobchodě). Vracím se tedy z Hassfurtu s nepořízenou - v pedálech 700km převážně mimo dálnice (ne, že bych ji neuvítal, ale cesta po dálnici byla o 75km delší a ještě k tomu bych tam určitě za 5,8l / 100km nejel :-) ) směr Chomutov, Karlovy Vary a 80km po dálnici okolo Bambergu. Přijíždme asi před šestou večerní a pak se ještě stavuju u známého, kde jsme naplánovali pěkný nedělní výlet.

V rámci všehostihnutí jsme dohodli výraz na 8, tudíž vstávačka po 7. Vůbec se nechce, venku hmla, ale Pavel aktivně ještě ráno vyjel nahoru nad Litoměřice kde se ona inverzní mlha nedržela. Ráno krásných 6 stupňů, rychle rvu termovložku do kalhot a tak trochu zdržuju.

Vyrážíme směr Ústí. Každou minutu stíráme sraženou mlhu z plexi, v tuhle chvíli jsem pochopil, na co byla ona vtipná rukavice se stěrkou na ukazováčku, které jsem se smál v obchodě :-) Vyjíždíme z Ústí, směr Petrovice a mlha se konečně pomalu ztrácí. Hurá, konečně mi rozmrzávají ruce, které mám jako jediné studené, kvůli letním "děravým" rukavicím :-)

Pokračujem směr Telnice, koukáme na sjezdovky, dál na cínovec, kde v rámci Tomova navigování prozkoumáváme zdejší biatlonovou trať ( z Německé strany). Ty pohledy bych vám přál vidět. Nevím kdo byl překvapenější. Jestli mi, když si tak jedem moc pěkně asfaltovanou silničkou (oba jsme se s Pavlem divili, proč ta lesní cesta má podél lampy) nebo onen biatlonista na kolečkových lyžích, když se vyřítil před Pavlův Dakar :-)

Stejné udivení neskryl ani pán, kterého jsme potkali u výjezdu (kde teda byl zákaz.

..no ale z druhé strany kde jsme jeli my nebyl). Jeho poklepání si na hlavu vidím živě doteď.

Po této zajímavé vložce jedeme už správným směrem na Moldavu, chvíli stavíme u vodní nádrže Fláje - kde také potkáváme pěknou bandu motorkářů, Horu svaté Kateřiny, šílenou rozbitou cestou ( chvílema jsem si myslel, že si to Pavel užívá, když to frčel asi 80kmh, pač já byl teda naklepanej jak řízek, nicméně později se dozvídám, že to bylo strategické a přes díly rychle přeletěl :-D ) na Horu Svatého Šebestiána a přes Měděnec na Boží Dar a Klínovec.

Tady si dáváme delší oddych, kafe, polívku a borůvkový koláč. V rámci rozumného časového návratu oželujeme další body na trase - Vojkovice, kde byl Pavel na vojně a obracíme to dom. To už volíme cesty rychlejší - na Klášterec nad Ohří, Kadaň, Žatec, Louny, Budyně nad Ohří, Siřejovice, Keblice a dom.

Výlet moc pěkný, v motorkách máme něco přes 300km což je hezký výkon. Ještě musím říct Davide promiň že jsem nedal vědět, ale po té sobotě a při mojí únavě jsem nějak neměl myšlenky.

Ač jsem si po sobotním Sharanvýletu řekl, že už to asi necham plavat, nedalo mi to a musel jsem se aspoň podivat, zda onen prodaný kousek pořád ještě na mobile.de je. A byl tam. Dokonce spolu s ním ještě další, lákavý a cenově výhodnější kousek než ostatní. No co, říkám si, za pokus nic nedáš. Napsal jsem sms a obratem mi "majitel" volá. Výměníme si pár vět, já vyzvídám stav atd. a ptám se, kdy má čas a do kdy by mi ho mohl eventuelně podržet. "To auto chce spousta lidí, ale když přijedeš zítra, je tvoje." Fuf, to jsou zase nervy. Chopí se mě panika, melou se ve mě pocity, abych tam nepřijel a nedopad jak posledně, když bylo auto opravdu hnus. Abych měl jistou jistotu, poprosil jsem majitele, aby mi poslal vyfocený techničák. Stalo se, ochota, to vypadá dobře, tak by to mělo být.

Inu sázím na třetici všeho dobrého a druhý den vyrážím nach Berlin. Dálnice je snad až nemožně rovná, ale kilometry utikají. Lehce před domluvenou dvanáctou polední hodinou dorážíme na místo, volám prodejci a nedočkavě se hrnu směrem k autu. Na první pohled vypadá pěkně. Odřeným madlům zevnitř u dveří se asi vyhnout nedá, přece je to jen "polakované". Přichází prodejce, pán středního věku, francouz, inženýr, který se pracovně přistěhoval do Berlína ještě přivzdělat. Kontrolujem auto, VIN číslo motoru, doklady. Všechno je v pořádku, dokonce i doložený pravidelný servis.Prodejcův kamarád Handler celkem obratně zařídil převozní značky + pojištění na 5 dní za 120éček. Značky házíme jen decentně za sklo, štelujeme navigaci a hurá dom.

Dálnice stejně blbě rovná jako cestou tam. Když po asi 100 ujetých kilometrech a míjení jedné jediné dosavadní benzínky začíná blikat rezerva, říkám si pohoda, rezerva by měla být 70km, to je v klidu. V tu chvíli jsem přišel na deprimující věc, že palubní počítač umí ukázat snad všechno, kromě dojezdu. Ubíhá dalších 30km a to už tedy začínám být nervozní. Dalších 10km, pár rastplatzů, ale benzínka žádná. Ajaj, nechci skončit zrovna s vyschlou nádrží. Koukám teda do Toma, kde může být další benzínka. Uff, 5km, to je pohoda. Uběhne oněch 5km a benzínka nikde. Aha, co to. Mrknu znova do Toma, ale tentokrát na benzínky NA TRASE. Dvacet kilometrů, aha. Abych to nezdržoval, tak jsem díky malé spotřebě dojel :-) Průměr za celou cestu 6 litrů nafty na 100km.

Po cestě se ještě stavuju v Ústí na STK, zda mi vůbec půjde auto přihlásit, páč sice vím, jak vypadá homologace v techničáku, ale ne v onom francouzském cáru, čemu oni říkají techničák :-) Velikostí se vyrovna našemu "malému" TP a zastává funkci obou.

Dorážím celkem unavený, vystresovaný, pač ze mě spad obrovský kámen, ale spokojený. Dokonce i Pavlově lehkém okouknutí auto prošlo, to je co říct :-)

Takže tolik jsem toho zažil a vůbec neměl čas na nic jiného :-)