Parizek | Deskové brzdičky - dílo ukonáno

Abych vás uvedl do tématu, chci se jen podělit o pár poznatků z čištění destiček na mé Suzi. Když jsem shlédl video, vše vypadalo celkem jednoduše. Ona samotná výměna či kontrola není nic složitého. Vyndat destičku, očistit nebo dát jinou... to zvládne každý. A proto se do všeho plete ještě odvzdušnění. To byl můj oříšek. Ale pěkně od začátku.

Po tom, co jsem zjistil, že nářadí které s nami bydlí již spoustu let, není úplně to, co by se mi hodilo, jsem se vydal do OBI najít něco příjemnějšího. Hezky jsem zaslintal u velké Gola sady se spoustou nástavců a vymožeností. Tu chci. No... když jsem sklonil hlavu a podíval se na cedulku, asi zůstanu skromnější. Cenovka kolem 3 tisíc mě celkem zastrašila a tak jsem si nakonec koupil skromnou, avšak šikvnou sadu čítající asi 10 koncovek a nějaké bity na šroubování. K tomu ještě "šroubovák" s dalšími asi 30ti bity. A mám vystaráno.

Vracím se tedy k motorce, povoluji všechny šrouby, které bych měl, což mi dalo docela zabrat, pač některým se ale vůbec nechtělo. Po pár kapkách potu se všemu zadařilo a dochází na nejhorší. Sundat hadičku s kapalinou. V tu chvíli sahám po hadru a jakž takž bez extra rozlití je sundáno.

Beru třmen do ruky, snadno se rozdělí na dvě půlky a samotné vyndání (později i nandání) je celkem intuitivní. Důvod, proč pískaly vidím na první pohled. Hrubé horní hrany, kam se nahrnula opotřebená hmota z destiček. Chopím se tedy pilníku a všechno napravuji. Skládám třmen dohromady, připevňuju zpět šrouby a hadičku.

Přichází to nejhorší. Jelikož při odmontování hadičky s kapalinou se do soustavy dostane vzduch, je třeba brzdu odvzdušnit, jinak bylo čištění k ničemu :-)

Intuitivně tudíž odšroubuji upoušťák, pumpuji nožní brzdou a čekám, až se vzduch vyvalí ven a začne téct kapalina. Nic takového se nědělo a jelikož už bylo celkem pozdě, vrátil jsem se k úkonu dnes, že o tom ještě něco vygooglim.

Nejprve jsem se vydal koupit kapalinu, jelikož jsem žádnou doma neměl a při odvzdušnění bude nějaká určitě potřeba. No, bylo ji nakonec potřeba víc, než jsem čekal. Podařilo se mi kapalinu postupně vystrnadit ven a dokonce jí byly snad necelé tři nádobky.

Trochu perlička byla, když jsem volal s Pavlem a ten se hrozně divil, že na kontrolu destiček rozebirám celý třmen. Jenže já si ani nějak reálně nedovedu představit, že bych to měl dělat jinak a podařilo se mi vrátit destičky jak mají být.

Nicméně úkon se mi podařil. Kotoučovku jsem takto viděl poprvé v životě, otec mě nic nenaučil, brzda brzdí jak bzrdila, nikde nic neteče a ještě k tomu už nepíská, což je pro mě úspěch a musím se pochválit, kéž by se všechno takhle zadařilo.