Laser game

Celkem dlouho se dohadovalo, kam se vyrazí na firemní akci. Nakonec zvítězila Laser game, za což jsem byl celkem rád, pač jsem to nikdy nehrál a zkusit se má všechno. Přeci jen na bowling si můžu zajít častěji.

Byl včerejší předvečer 17 hodin, balíme své saka paka a metrujeme až na Zličín, což udivuje všechny, že je country manager ochotný s náma tuhle nemalou vzdálenost jet. Dorážíme na místo, do tamějšího shopping centra a pochopitelně bloudíme. Žádná sranda, ty obchoďáky jsou až nenormálně velké. Nakonec nacházíme a po menším zdržení ( částku převyšující 2000,- nejsou schopni přijmout kartou, nemají terminál) a rozkoukání, odládáme věci, fasujeme vesty a posloucháme kratší instruktáž od nepříliš příjemného týpka.

Jde se na to. Jedna hra trvá 20 minut, což nám nepřichází nijak extra dlouhé, tak objednáváme rovnou dvě. Rozutíkáme se po bludišti a hra začíná. Fuf, nejvýstižnější zde bude puberťácký název, byl to totiž děsnej mazec. Jelikož nás bylo dost (11 lidí), hra je svižná, všude na někoho narazíte a mód všichni proti všem je až dost akční.

Asi po pěti minutách toho mám plné kecky a začínám taktizovat. To se zdá jako dobrá volba, jelikož už se můžu pořádně nadechnout a ještě k tomu dávám spoustu zásahů, aniž bych byl po dlouhou dobu spatřen nebo trefen.

Uprostřed hry jsme slyšeli celkem slušnou ránu. Říkám si, že někdo jen blbne, jelikž kolegyňky ze sebe po celou dobu vydávaly hrozné zvuky. Když jsem na jednu vybafl zpoza rohu, tolik se lekla a zaječela, že jsem ječení vůbec nečekal a lek se víc než ona :-D Bije gong, dvacet minut pryč a jdeme se rozdejchat. Když vyjdem z místnosti, zjišťujeme nemilou věc. Ona rána uprostřed hry nebyla jen tak, kolegyně v nepřehledně zatemněné místonsti narazila do stěny a má křivý nos.

Nálada padá rychle dolu. Čekáme na sanitku, koukneme na výsledky, kde jsem mimochodem byl druhý, hned po country managerovi (první bych být neměl,že ?:P) a rozhodujem, že v druhé hře pokračovat nebudeme. Na stejky, které jsme měli zamluvené v Argentinské restauraci také nikdo nemá chuť a tak se rozprcháváme.

Cestou zpátky mě potkává další adrenalin v podobě revizorů kontrolujících jízdenky. Já ji samozřejmě neměl, vetšinou jsem líný kupovat lístky. Chtěl jsem si koupit lítačku, ale vždy, když se pokouším si ji nechat prodloužit, tak se úplně stejně rozhodne dalších dvacet lidí přede mnou a na takové čekání fakt nemám nervy. Nicméně tentokrát jsem měl moc moc štěstí. Revizoři byli na obou stranách ode mě a brali to pěkně systematicky. Chvilku jsem seděl a pak se zvedl a stepoval u dveří, kdy už se otevřou. To bych nevěřil, jak ten čas utíká pomalu :D. Nicméně povedlo se mi je zmást natolik, že paní revizorka mi, když jsem stál u dveří, prošla za zády a já v zápětí vystoupil :-) V buse ještě potkávám kamaráda, se kterým si jako jedním z mála lidí rozumím, a tak kecáme.

Co říct závěrem, krom nemilého zranění je to hra opravdu pěkná. S paintballem se to dá těžko srovnávat, je to hodně rychlé, po zasažení nemůžete střílet pouchých 5 sekund. Prostě příjemná odreagovávačka, které adrenalin nechybí.

Pro zvědavce přidávám ODKAZ.