Jak jsem si nekoupil auto

Kde začít. Je toho spousta, co bych sem chtěl vykřičet, že se mi to skoro nechce psát (jako obvykle). Nicméně začnu hezky od začátku.

Už delší dobu pokukuju po autíčku. První otázka jsou samozřejmě proporce. Jelikož se v rodině pořád pereme o jedno auto, už mě to nebaví. Malé auto máme, já chci auto na dovolenou, narvat do toho co bude třeba, bezpečí, rozhled a samozřejmě alespoň trochu komfortu. Od doby, co jsem seděl ve VW Transporteru mám o autech jiné smýšlení. Ten rozhled a možnosti mě naprosto uchvátily. Ale zpátky na zem. Vybral jsem si VW Sharan, případně ekvivalent Ford Galaxy. Motorově jsou na tom úplně stejně (stejná výroba) a co se týče náhradních dílů a údržby nevyjdou dráž než "malé" auto. Tak proč ne, to je ono, to chci a dřív nebo později to stejně přijít musí.

Zdroj samozřejmě padá na Německo. Nejde jen o cenu, která je zhruba o 50 tisíc příjemnější, ale také o jistotu najetých km.

Vybíral jsem na mobile.de a scout.de . První podnět pro vyřízení půjčky byl VW Sharan, spousta výbavy, dobré km a cena. S prodejcem komunikace naprosto přijemná, auto již prý nevyužije. Že prý je Holanďan a auto má registrováno v Německu kvůli poplatkům. Do Němec prý každý půlrok jezdil na servis. Inu dobrá, to zní pěkně. Asi až příliš pěkně, na to aby to byla pravda. Poté, co jsem vyměnil peníze prodejce souhlasil, že se sejdeme napůl cesty, když je auto v Holandsku. Supr, to potěší. Co mě nepotěšilo byl fakt, že požadoval poslání peněz přes Western Union, na mé jméno přímo na pobočku do města srazu. On prý udělá to samé. Říkám si, že je to logické, oba máme jistotu, že tam budeme. Kdyby se dnešní svět choval logicky, bylo by všechno až moc pěkné. Jelikož se mělo jednat o 2 000 euro, zdálo se mi, že je to až dost jako záloha. Když volám na operátorku oněch služeb, ta hned věděla, že je to podvod. Že bych své peníze nikdy neviděl a hrozně se divila, jestli jsem normální a nesleduju zprávy. Hm, hned jsem musel rýpat a ptám se, jak je možné, že si někdo sobě pošle peníze a vybere je někdo jiný, ještě k tomu, když je může vyzvednout pouze s OP. Odpovědi se mi dostalo tuze diplomatické a toť, že služba není pro obchodní účely. Takové odpovědi nemám rád a mnozí si dovedou představit co následovalo :-)

Inu zpět k věci. Když jsem se otrkal a hledal auto u Handlera, našel jsem si pěkný Ford Galaxy. Štreka sice pěkná ( 670 km) ale stál za to. Volám tedy Handlerovi, rezervuji si na obden auto jen s tím, že mám poslat potvrzovací email s informacemi o mě. Pro sichr posílám email přes mobile a zaškrtávám políčko poslat kopii na můj mail a druhý den ráno kupuji jízdenku ( 3 000Kč) do vlaku s lehátkem. Až do poledne jsem měl dobrou náladu, pač operátorky mi původně vyhrožovaly, že cena bude lehce nad 3500Kč.

Až do poledne proto, že v tu dobu mi přišel email, že prodejce auto prodal, že prý mu nepřišel email. Říkám, ale hovno. Hezká výmluva. Nehledě na to, že kdyby to byl člověk seriozní, tak mi přeci zavolá aby zjistil, co se stalo, že mail nepřišel.

Co teď, 3 tisíce v hajzlu ? Ještě než jsem zpanikařil jsem prohrabal mobile a našel pěkného Sharana, dokonce i kolegyni se kosmeticky líbil :-) Je z Hamburgu, kam se dostanu z Berlína, kde mě vyhodí zabukovaný vlak, alespoň využiju část jízdenky. Volám teda handlerovi, v jakém je auto stavu, zda zvládne cestu apod. "Auto je v dobrém stavu, připraveno na cestu, všechno je ok". Lehce uklidněn nasedám ve čtvrtek po práci v Praze na onen vlak, v pátek si beru volno.

Ač mám lehátko a snažím se usnout, až do 23h se mi to nedaří. Uff. Hodinku jsem si zdřímnul a v 00:45 už zevluju v Berlíně na nádraží. Vlak mi jede v 5:08. Snažím se ušetřit nějaké tělesné baterie na lavičce, je tvrdá, moc to nejde. Konečně se dočkávám vlaku, poprvé v životě si jedu ICE za "přijatelných" 65 euro. Stejná vzdálenost "našimi vlaky" by mě prý vyšla na nějakých 1600Kč, takže good. Před 8 jsem v Hamburgu, kde sedám do kafárny a čekám až do 10h, páč dřív němci nepracují. Když dorážím na místo, vidím podivné turky - handlery. Říkám tedy, že jsem to já, že chci vidět toho Sharana. Raději jsem ale vidět neměl. Spousta drobných oděrek na laku od nešetrného parkování, vevnitř smrad po kuřákovi, všechno odrápané, sedačky odrbané a ulomená opěrka.

Perlička nastala, když jsem auto nastartoval. Rozsvítila se kontrolka servisu a zmizel jsem v oblaku dýmu. Ha, to prý je jenom olejový filtr, který je potřeba vyměnit. To už na mě bylo moc, řvu na Handlera jak si tohle představuje, nálada se mi obrací a naprosto na dně odcházím. Netuším, co teď.

Po chvilce vzpamatování tedy zkouším obejít ještě nějaké Handlery, ale všechno má stejný průběh - Turci, když už Sharan, tak starší model nebo dražší, všechna auta špinavá, nevyluxovanál, bez popisu.

Měl jsem ještě v záloze druhý kousek (Sharan) z Berlína, přes který jsem se stejně musel vrátit dom, ale když jsem mu zavolal, prý je v práci až do 22h a nemůže odejít ani na chvíli. Hm, děkuji za ochotu. Vzdávám to, jsem vystresovanej, nevyspalej...konec.

Jedu dom a jediné co se mi točí v hlavě je těch spousta peněz, které jsem vyhodil za nic. Pořád ale lepší než jezdit v něčem, co onen Handler nazval "fahrbereit".

Toť vše. Na auta z Německa jsem nezanevřel, asi to tak mělo být. Nicméně další článek už bude skutečně o mém prvním velkém dieselovém autě.