Postřehy z Anglicka I.

Tak. I když jsem se ještě neprokousal (respektive byl línej) fotkama, rád sem hodím alespoň nějaký anglický postřeh.

Den první - Odlet, let, přílet, jízda, chůze, leh

Své hektické balení na poslední chvíli se mi moc zdůrazňovat nechce, tak spíš jen to, že z mobilních důvodů jsem si hodil na záda krosnu. Jelikož jsem letěl až ve středu odpoledne, ráno jsem klasicky vyrazil do práce, kde jsem si na 15.h zavolal taxíka na letiště. Když jsem na něj fasoval peníze, říkal jsem si, že 600Kč je až dost. Konečná cena 613Kč mě tudíž docela udivila... ale co, platí to firma :-)

Na letiště dorážím s dostatečným předstihem, takže čekání, čekání a čekání... Co jsem se tedy koukal na ceny v duty free shopu, tak Lázeňské oplatky jsou zde skoro dvakrát dražší, takže

Co se týče samotného letu, tak moje osoba si létání nijak neužívá, takže vzlétání a přistávání snáším celkem těžko. Nevím, čím to je, ale nejspíš pocitem, že nemůžu nic ovlivnit.

Přilétám na Stansted airport, odkud celkem bez problémů sedlám na Stansted express jedoucí na Liverpool street. Anglické vlaky jsou neporovnatelně kvalitnější než ty naše, na druhou stranu v přepočtu na Kč také razantně dražší. Na Liverpool street skáču do metra, které je sice stylově staré, ale samozřejmě taky děsně loudavé. Upřímně řečeno - nestudoval jsem ceny metra, vždycky jsem si koupil lístek v ticket officu. Až poslední den jsem se dozvěděl, že celodenní lístek stojí 5,5 liber, kdežto jednorázový lístek (do 6ti zastávek) stojí 4 libry.

Jsem na Victoria station kde si za 20 Liber kupuju lístek do Worthingu (80km zhruba). Cena je tedy stejně kvalitní jako samotné vlaky. Když jsem se na přepážce ptal, odkud že mi to jede, nevrlý chlápek tmavé pleti beze slov ukázal na jakýsi seznam nástupišť. Hmm, díky. Na seznamu nástupišť je destinace Worthing pod číslem 13, vydám se tudíž tam. Z odjezdové tabule se dozvídám, že z 13ky to opravdu nejede. Začínám teda panikařit a ptát se uniformované obsluhy.. Nevím, odpovídá mi asi 5 lidí po sobě. Šestý člověk mi dokonce byl schopen říct čas odjezdu, ale už ne nástupiště, to ať si najdu na tabuli, kde samozřejmě nebylo...

Vzdávám to a začínám hledat mezi asi dvacítkou odjezdových tabulí. Nevím co hledám, vím jen, že to odjíždí za 3 minuty.

Happy end. Do vlaku nastupuji na poslední chvíli, uff. Aby toho nebylo málo, vlak se zhruba uprostřed své cesty dělí. První 4 vagony směřují na Hastings, další 4 na Littlehampton. No kurňa ale už, jsem rád, že jsem našel nástupiště, natož aby se mi podařilo zjsitit, kterým směrem mám jet.

Zeptám se tedy spolucestujících. Pán v druhé polovině vlaku říká, že musím do první čtveřice vagonů. Díky tedy. Jelikož bych svou jízdenku nerad vsadil na jednoho člověka, zeptám se ještě cestujících v první polovině vlaku. Jedeš do Worthingu ? To musíš zpátky. ..... No teda, supr. "Kam že chce jet ?" "Worthing". "To byl měl zůstat tady". Asi takhle se do diskuze zapojila půlka vagonu. Nakonec společnými silami a dle názoru nadpoloviční většiny zůstávám "vepředu".

Ten napnutý pocit, když nevím, kam se po rozdělení vlaků dostanu se nedá popsat, jedním slovem dobrodružství. Ještě k tomu už je celkem pozdě, tamějších 22hodin (našich 23), už pro mě obvykle značí čas jít na kutě....jenže já jsem ještě ve vlaku. Dokonce i ve správném.

Po výstupu z vlaku zapínám GPS a hledám hotel. No, jelikož je hotel přímo na pobřeží, myslím, že bych trefil i po čuchu, rybina se tady nezapře :-)

....

Usínám před 24.hodinou v "divné" anglické posteli :-)